Slovinský kras – ráj pro milovníky jeskynního světa a dobrého vína

Slovinský kras – ráj pro milovníky jeskynního světa a dobrého vína

Málokdo asi tuší, že slovo „KRAS“ dalo světu právě Slovinsko a Slovinci jsou na tuto jihozápadní část své země právem pyšní.

Krasová plošina se tyčí nad Terstským zálivem a ze slovinského vnitrozemí ho lemuje Vipavské údolí (Vipavska dolina) a táhne se na sever až k Alpám. Co se týče podnebí, leží na přechodu mezi kontinentálním podnebím centrálního Slovinska a středomořským podnebím Severního Jadranu. 

 
Foto: Pohled z pohoří Nanos (součást Dinárského) do Vipavského údolí

Foto: Vrcholová pláň Nanosu krasu

Území je doslova prošpikováno jeskyněmi a závrty. Celkem jich je ve Slovinsku něco přes 8000, což z této malé země činní z tohoto pohledu skutečnou velmoc. Jen tak pro zajímavost, Slovinci mají dokonce speciální jeskynní záchrannou službu (Jamarska reševalna služba).

Prvenství drží i s první otevřenou jeskyní pro turisty na světě (1. pol. 17 století), kterou byla jeskyně Vilenica u Divače.

Nejznámější veřejnosti přístupné jeskyně jsou světoznámá Postojenská jeskyně (Postojnska jama) a Škocjanské jeskyně (Škocjanske jame), posledně jmenované patří do přírodního bohatství Unesca. 

Postojenská jeskyně (Postojnska jama)

V „Postojně“ se většinu prohlídky, konkrétně 4 z 6 km vezete v elektrickém vláčku (ten zde na lidský pohon jezdil už v roce 1872). Celý systém má cca 21 km a protéká jím ponorná řeka Pivka. Na konci prohlídky návštěvníky ohromí tzv. Koncertní sál, kde se opravdu pořádají koncerty s kapacitou až 10 000 lidí. Na můj vkus je veřejně přístupná část místy už tak trochu moc „přebetonovaná“. 

Zajímavostí, kterou si můžeme v jeskyni prohlédnout je tzv. lidská rybička (človeška ribica), neboli macarát jeskynní (Proteus Anguinus), který nemá pigment ani oči a světlo vnímá pouze povrchem těla.

Jeskyně je otevřena celoročně, vstupné je cca 20 €. Více informací o prohlídkách, cenách apod. na www.postojna-cave.com.

Kousek od jeskyně se tyčí tzv. Předjeskynní hrad (Predjamski grad), který je doslova vlepený ve skalní stěně a jenž nás zanese zpět do času rytířských turnajů.

Více na: http://www.predjamski-grad.si

Foto: Predjamski grad

Škocjanské jeskyně (Škocjanske jame)

Ve srovnání s Postojnou „divočejší“ a méně civilizovaný jeskynní systém s ponornou řekou Rekou. Žádný vláček, naopak celou trasu pěkně pěšky. Nezapomenutelným zážitkem je překonání mostu přes řeku Reku, která se v těchto místech ukazuje ve vší síle a parádě. A abyste si to opravdu „vychutnali“, většinou průvodci bez ohlášení zhasnou světlo a potmě si užívají reakce svých klientů. Zájezdy do Slovinska většinou Škocjanské jeskyně nemohou minout.

Více informací na www.park-skocjanske-jame.si

Grotta Gigante – italská část Krasu

Otevřením hranic v rámci „Schengenu“ máme znovu možnost cestovat po celém Krase bez politických omezení. Ostatně si často ani neuvědomíme, že už jsme v Itálii, protože celá krasová oblast sahající prakticky až po Terst je hustě obydlena slovinskou menšinou. Takže kromě italštiny tu rovnocenně zní i slovinština a celá oblast (ať již italská či slovinská) si navzdory létům politického rozdělení uchovala svou typickou „krasovou“ kulturu.  

I Italové se tak mohou chlubit zajímavým jeskynním systémem. Za zmínku určitě stojí jeskyně Grotta Gigante (Velká jeskyně). Slovinci ji znají také pod jménem Briščkova jama. Pro mě osobně byla obrovským zážitkem. Markantně se liší od ostatních jeskynních systémů, kde jsme zvyklí procházet mezi jednotlivými dómy různě dlouhými a širokými chodbami a chodbičkami. Grotta Gigante by se dala jednoduše popsat jako „jedna velká díra“ v podzemí. Právem je proto zapsána v Guinessově knize rekordů jako největší, nejvyšší podzemní dóm.

K dostání se na její dno člověk musí sejít 500 schodů a to samé si pak pěkně vyšlape cestou vzhůru. Na šířku má pouhých 65 m, na délku 160 m, za to do výšky úctyhodných 107 m. Jeskyni díky jejímu stabilnímu prostředí využívají také terstští seizmologové a geologové k dlouhodobému výzkumu, v rámci kterého sledují podpovrchovou činnost Země (např. k předvídání zemětřesení). 

Každopádně jde o velmi impozantní, fotogenickou jeskyni, po jejíž návštěvě vás může hřát u srdce i váš sportovní výkon ze zdolání všech těch schodů. 

Více informací na http://www.grottagigante.it/

Vína a pochutiny z Krasu

Jako velký gurmán se na všech svých cestách ráda seznamuji s místní kuchyní a Kras mě rozhodně nezklamal, ba naopak. 

V podstatě téměř v každé vesnici narazíte na tzv. „osmici“. Do češtiny přeloženo jde o domácí hospůdky, kde vám místní zemědělci naservírují jídlo a víno vyrobené na jejich usedlosti. Tradice osmic sahá až do doby vlády Marie Terezie a jsou dodnes oblíbenou zastávkou jak starousedlíků, tak turistů. Na křižovatkách si jednoduše všímejte značek a ty už vás spolehlivě dovedou až na místo. 

Díky místní půdě (Terra Rosa) bohaté na železo se zde výborně daří vinařství. Z červených vín stojí za to ochutnat Kraški Teran, Refošk, Cabernet Sauvignon, z bílých pak například Vitovskou Grganju, Chardonnay či Malvazii. 

A to bychom nebyli v Krase, kdyby nám místní k vínu nenaservírovali na tenko nakrájené plátky domácího pršutu s bílým chlebem. Mně osobně bylo moc dobře u Štoků (Krajna vas, www.stoka.si) nebo u Lupinců (Praprot/Preprotto, http://lupinc.it).

Autem či na kole? 

Pokud jste jen trochu sportovně založení, doporučuji zvolit variantu na dvou kolech. Jednak se nejedná o zas tak velké území a navíc je k dispozici poměrně hustá síť cyklostezek, ze kterých si každý vybere podle své chuti. V neposlední řadě máte tu výhodu, že můžete bez problému do své trasy zařadit i návštěvu výše zmíněné osmice a ocenit místní vinařský um bez myšlenek na to, kdo se obětuje a odřídí další část cesty. 

Tipy na výlety najdete na http://vodnik.kras-carso.com nebo si zkusit projet 5denní trasu dle Adventure Centre Nomad2000

Foto: Dutovlje - hřbitov českých vojáků bojujících na Sočské frontě za 1. sv. války 

Když na Krase „zafouká“

Ke Krasu patří i burja, která místní každoročně potrápí cca 40 dní v roce (od listopadu do dubna). Je to studený, nárazový, suchý severovýchodní vítr. Ve své největší síle dosahuje rychlosti i přes 200 km/h. Ale i 100 km rychlost stačí ke zpomalení dopravy a života v regionu. 

I architektura je tomuto přírodnímu živlu přizpůsobená. Můžete si všimnout, že jedna strana domů je postavena bez oken (říkají tomu, že domy ukazují burji záda), tašky na střeše jsou zatíženy kameny, ale přesto patří jarní opravy střech k místnímu koloritu. 

Co říci na závěr…

Po několika dnech strávených v Krase si člověk říká, že je to nádherné místo pro dovolenou. Neskutečné přírodní bohatství, které nabízí návštěvu podzemního světa, turistický výšlap na vápencové kopečky, horolezci asi už slyšeli o stěnách tyčících se nad vesničkou Osp (přímo pod novým dálničním mostem nad Koprem), cyklostezky vedoucí přes osmice s výborným vínem, domácím pršutem a sýry, moře na dosah ruky… 

Pokud by se někomu zastesklo po civilizaci, tak může navštívit historické přístavní město Terst s kouzelným habsburským zámkem Miramare zbudovaným přímo u moře. 

Kras patří k turisticky velmi navštěvovaným místům Slovinska. Ale když opustíme největší „taháky“ regionu a vydáme se na kole či pěšky jen tak krajinou, kamenné domečky a všudypřítomné vinice nám dají pocit klidu, pohody a opravdového odpočinku od našeho leckdy zběsilého životního tempa. 

Autor: Alena Šamonilová, cestovní kancelář Mundo

Článek byl zobrazen 16 419 krát.