Ulstersko – americký skanzen věnovaný irským emigrantům

V samotném středu Severního Irska se u města Omagh v hrabství Tyrone rozkládá Ulstersko-americký skanzen, který je věnován Irům, kteří museli emigrovat do Severní Ameriky. K vidění je zde pozoruhodná sbírka budov, které sem byly převezeny rozebrané z celého Severního Irska a na tomto místě znovu složeny.

Návštěvníci mají možnost se seznámit s tím, jak se žilo v minulosti na ulsterském venkově. Také se dozvědí o tom, jaké útrapy museli místní lidé překonávat, a jak je chudoba a nejistota nakonec donutila emigrovat. Pronájem zdejší půdy byl již pro mnohé neúnosný a tak mnohdy odcházely za oceán celé rodiny. V další části skanzenu jsou pak k vidění domy, které si emigranti stavěli v Americe. 

O vznik Ulstersko-amerického skanzenu se zasloužila rodina Mellonových. Tehdy pětiletý Thomas Mellon byl donucen se svou rodinou opustit svůj prostý rodný dům v Camphillu (severně od Omaghu) a emigrovat do zámoří. Z malého emigranta se však stal vážený soudce Thomas Mellon, jehož syn navíc v americkém Pittsburghu založil ocelářství. Jeho potomci tak byli dobře finančně zajištěni a měli dostatek peněz, které začali investovat do Ulstersko-amerického skanzenu. Chtěli nechat svým předkům, ale také velké spoustě dalších Irů, kteří byli chudobou a nedostatkem příležitostí nuceni opustit svou rodnou zem, vybudovat pomník. 

Jejich přičiněním tak nakonec kolem rodného domku Thomase Mellona vyrostl skanzen, který byl slavnostně otevřen roku 1971. V roce 1980 přiletěl z Ameriky pravnuk soudce Thomase Mellona a zúčastnil se otevření informačního centra skanzenu. Během návštěvy líčil příběhy, které si pamatoval z vyprávění – například jak musel jeho pradědeček v roce 1818 zvládnout děsivou plavbu přes Atlantický oceán, která zabrala dlouhé tři měsíce. 

Původní Dům Mellonových je dnes tedy jádrem sekce skanzenu nazývané Starý svět. Jde o typický, temný a nízký venkovský příbytek z 19. století, v němž najdeme zakouřené stěny. Uvnitř stojí rozvrzané dřevěné postele, které jsou načichlé vlhkostí a rašelinou. Setkáte se zde s ženami v dobových kostýmech, jak pečou chléb. Po dvorku se prohánějí kachny a slepice. Kromě Domu Mellonových si zde můžete prohlédnout ještě starší typ domu, v jakém žila většina zdejších rolníků v 18. století. Většinou šlo o chalupu s jedinou světnicí, v níž se mačkali rodiče i se všemi svými dětmi. V Ulstersko-americkém skanzenu se nabízí zkrátka skvělá možnost poznání tradičního venkovského života. 

Většina budov nacházejících se v sekci Starý svět byla zachráněna před demolicí. Domy byly převezeny sem a znovu oživeny. Kromě nich je zde k vidění také stará, pavučinami porostlá kovárna nebo také tkalcovský domek. Před jeho dveřmi i dnes sedává přadlena v kostýmu a pracuje na kolovrátku. Uvnitř domku se nachází jeden z velkých stavů, kterých bylo v oblasti Ulsteru mnoho. Tyto stavy pomáhaly udržovat průmysl na výrobu plátna do té doby, než byly vytlačeny industriální mechanizací.

Za prohlídku stojí také domek dalšího z emigrantů, který v Americe uspěl – Johna Josepha Hughese. Tento chudý emigrant opustil Irsko jako dítě v roce 1817. Bydlel v Augheru v jižním Tyrone a jeho rodný domek dnes patří k významným stavbám v Ulstersko-americkém skanzenu. Hughes se stal prvním katolickým arcibiskupem New Yorku a v roce 1858 v tomto městě založil Katedrálu sv. Patrika. 

U školních výletů je velmi oblíbená návštěva Národní školy z Castletownu. Současné děti se v ní mohou dvakrát denně zúčastnit dobové výuky pod vedením přísného, ale spravedlivého učitele. Děti sedí nacpané ve starých dřevěných lavicích a poslouchají výklad nebo předčítají z knih. Ve skanzenu byla vytvořena také kompletní ulice z 19. století, kterou lemují rekonstruované maloměstské stavby dovezené z celého Ulsteru. Najdete zde maličkou poštu z Mountjoy, tiskaře, papírníka, lékárníka, sedlářství, zastavárnu i obchod s textilem. Mnohé jistě zaujme také Reillyho hospoda, která sem byla převezena z Newtownbutleru. 

Ulička se stáčí k temným dokům s pokladnou a nakonec vyúsťuje na dlážděné nábřeží, na němž se můžete kochat pohledem na repliku emigrantské plachetnice v životní velikosti. Návštěvníkům je přístupný i nákladní prostor s nízko položenými trámy. Z dřevěných beden o průměru 1,2 metru byly udělány stolky a lehátka, na nichž se mnohdy tísnily celé rodiny. Také v sekci Nový svět je možné navštívit repliku doku, který je obklopen domky na spadnutí, které nesou označení „Levné bydlení“. V Novém světě stojí za vidění také sruby, které si vystavěli v Americe irští přistěhovalci.