Julské Alpy – vzhůru od Bohinjského jezera

Julské Alpy – vzhůru od Bohinjského jezera

Julské Alpy, kterým je přezdíváno „kamenné srdce Evropy“, jsou nejvyšším a zároveň také nejnavštěvovanějším pohořím ve Slovinsku. Jsou tvořeny strmými vápencovými stěnami, které se střídají s hlubokými zelenými údolími s množstvím horských jezírek a čistých bystřin. Pro milovníky pěší turistiky je to ráj na zemi a ten jsme chtěli poznat.

Pro krátkou návštěvu Slovinska jsme si vybrali září. Očekávali jsme stabilní počasí a příjemné teploty, které již nebudou atakovat letní třicetistupňová vedra. Měli jsme ale „štěstí“, protože se nám léto ještě chtělo ukázat v celé své kráse a tak jsme se během našich výletů doslova koupali ve vlastní šťávě. Ale byla to ta lepší varianta, než kdyby nám celých pět dní propršelo. 

Foto: kamzík u Bohinjského jezera

Měli jsme naplánováno několik výletů za poznáním Triglavského národního parku (založ. 1924), který se řadí k největším chráněným územím Alp. Zároveň je také jediným slovinským národním parkem a platí v něm přísná pravidla ochrany. Na své si zde přijdou jak méně zdatní turisté, tak i opravdoví nadšenci, kteří preferují náročnější výstupy. My jsme si toulky parkem naplánovali tak, aby pro nás byly pohodové, protože nejsme žádní kamzíci, ale i tak jsme mnohdy po celém dni měli jazyk až na vestě. 

Od Bohinjského jezera na Koču na Planini pri Jezeru

Naše poznávání Julských Alp jsme začali u Bohinjského jezera, které je s délkou 4,1 km a šířkou 1,2 km největším jezerem ve Slovinsku. Svým protáhlým tvarem připomíná finský fjord. Nachází se v nadmořské výšce 525 metrů a jeho maximální hloubka je 45 metrů. Voda je krásně čistá, ale koupat se v ní mohou jen otužilci. Ani za extrémně horkých dní teplota vody nepřesáhne 20 stupňů Celsia. Bohinjské jezero je napájeno řekou Savica, která z něj na jihovýchodě vytéká jako Sáva Bohinjka. Jezero je zajímavé tím, že v němž žije 65 druhů vodních řas, 8 druhů měkkýšů a 5 druhů ryb. Bohinjské jezero je stejně jako nedaleké jezero Bled vyhledávaným místem rekreace – hojně sem přijíždějí vodáci i pěší turisté.

Foto: kostel sv. Jana

V okolí jezera panovala poklidná atmosféra, když jsme tudy procházeli, nepotkali jsme ani živáčka. Škoda jen, že bylo zahaleno v mlze, nemohlo se nám tak ukázat v plné kráse. V jeho hladině se za hezkého počasí odráží okolní vrcholky Alp. Zastavili jsme se tak alespoň u sochy zlatorohého kamzíka na břehu, k němuž se údajně váže nějaká pověst. Jaká jsme se však nedozvěděli. Přejdeme most a objeví se před námi krásný gotický kostel sv. Jana (Cerkev sv. Janez) se štíhlou věží, který je zdařilou ukázkou rustikální sakrální architektury. Jeho interiér je vyzdoben nádhernými freskami, z nichž nejstarší pochází z období kolem roku 1400. Kostel opatruje také velký nástěnný obraz Kryštofa s Ježíškem.

Procházíme vesnicí Ribčev Laz ležící na východním břehu Bohinjského jezera, která je považována za turistické centrum oblasti. Kromě několika hotelů a restaurací se zde nachází také zajímavý památník zobrazující čtyři muže, kterým se v roce 1778 jako prvním podařilo zdolat Triglav (2864m) – nejvyšší horu Julských Alp. Tím položili základy horské turistiky ve Slovinsku. Další vesnicí před námi je Stara Fužina rozkládající se na slunných svazích Triglavského masivu. Název osady pochází od hutního zpracování železa, které se zde provozovalo až do 19. století - „fužina“ totiž znamená tavírna rudy. V obci je možné navštívit zajímavé Muzeum salašnictví, které zachycuje dějiny pastevectví v regionu. Stara Fužina se proslavila výrobou „bohinjského“ sýra, který měl tu nejlepší pověst v celé habsburské říši.

Foto: koně za obcí Stara Fužina

Začínáme stoupat a kousek za Starou Fužinou narážíme na unikátní kaňon Korita Mostnice, který zde vytvořila říčka Mostnica. Měkké „i“ v názvu Korita není chyba, slovinsky totiž slovo „korita“ znamená „soutěska“. Stěny soutěsky jsou až 20 metrů vysoké, v říčním dně je možné vidět tzv. „mlýnské kameny“, což jsou kruhové díry vytvořené silnými říčními proudy. Severně od rokle se nachází ještě vodopád Mostnica (Slap Mostnica), který spadá z výšky 21 metrů. Voda v kaňonu, která je až neuvěřitelně modrozelená, zde vytvořila také řadu jedinečných kamenných útvarů, z nichž nejzajímavější je pravděpodobně „sloník“. 

Foto: cestou na Kosijev dom

Začíná jít do tuhého. Stoupání se stává strmějším a strmějším, naším záchytným bodem je až chata Kosijev dom nacházející se v nadmořské výšce 1054 metrů. Je tedy třeba zdolat pořádný kopec. Naštěstí jde převážná část turistického chodníku lesním porostem a tak alespoň unikáme ostrým slunečním paprskům. Překonáme asi 400 výškových metrů a otevře se před námi krásná vyhlídka. Jak brzy zjišťujeme, je oblíbeným startovacím místem paraglidistů a tak si sedáme a kocháme se jejich uměním. Máme odtud také skvělý výhled na Bohinjské jezero a ani se nám nechce věřit, že jsme ještě před chvílí seděli dole u jeho břehů. 

Pokračujeme dále, odtud je to už jen kousek na chatu Kosijev dom na Vogarju, kde nás čeká zasloužená odměna v podobě oroseného lahvového piva. Dáváme do notýsku turistická razítka, jdeme vyzvednout kešku ukrytou na místní vyhlídce a prohodíme pár slov s příjemným panem domácím. Začínáme řešit dilema, jestli se odtud vydat přímo k chatě Koča na Planini pri Jezeru (1453m), kde máme spát, nebo to vzít ještě přes vrchol Pršivec (1761m), z něhož se naskýtají nádherné výhledy do širokého okolí. Jelikož nemusíme být nutně všude, rozhodujeme se pro přímou cestu k chatě. 

Foto: rozcestník

Slovinci si z turistického značení nedělají příliš těžkou hlavu (sem tam je na stromě či kameni červený flek), zapínáme proto GPS a snažíme se odhadnout, kudy se vydat. Nejdříve procházíme lesem, poté se ocitáme na krásných loukách plných pestrobarevných květin, kde by nadšený botanik jistě zajásal, až se nakonec vnoříme do poměrně nepřehledného, houštinou zarostlého lesa. Naivně jsme si mysleli, že tato verze našeho výletu bude pohodovější, než jít přes Pršivec. Cesta ale neustále stoupá, pak zase klesá a trochu tak připomíná horskou dráhu. Ušli jsme několik kilometrů a ani nevím, kdy naposledy jsme viděli naši oblíbenou červenou značku. Batoh s plnou polní ztěžkl na míru únosnosti, dáváme proto pauzu a snažíme se nepropadnout dojmu, že jsme se ztratili. GPS nás uklidňuje a hlásí, že cíl cesty je vzdálen 800 metrů vzdušnou čarou. Sláva, tak to už máme za pár! 

Foto: vyhlídka nad Bohinjským jezerem - oblíbené místo pro paragliding

Měli jsme pocit, že nás cesta vedla jakousi oklikou, protože to bylo opravdu nekonečné. Byli jsme kdesi v Julských Alpách, uprostřed lesa a pocit, že za každým stromem číhá medvěd, byl dosti silný. Nakonec se před námi otevírá rozlehlá louka, vidíme první dřevěná stavění a neskrýváme radost. Nakonec jsme tedy nachodili ještě více výškových metrů, než kdybychom se přes Pršivec vydali. Ale co, bylo to sice dál, ale zato horší cesta…

V dáli už vidíme „naši“ chatu Koča na Planini pri Jezeru, která stojí ve výšce 1453 m. Celá planina je doslova posetá krásnými a asi i starými dřevěnými chatkami, jež pravděpodobně sloužily a možná ještě slouží místním pastevcům. Nejdříve sedáme venku na lavičkách, zouváme boty, ždímáme ponožky a jen tak relaxujeme. S vypětím posledních sil se pak vydávám na obhlídku okolí. Už vím, proč se chata jmenuje na Planini pri Jezeru - když ji obejdete z druhé strany, otevře se vám výhled na krásné zelenkavé jezero. 

Foto: Koča na Planini pri Jezeru

Jdeme se ubytovat. Na chatě jsou jen dva pokoje, jeden po 8 a druhý po 10 lůžkách. Člověku by možná normálně vadilo sdílet pokoj s cizími lidmi, ale tady je důležitá především postel a spánek. Minulou noc jsme toho v autobuse příliš nenaspali a tak jsme vděční za místo pod střechou. Návštěvníci mají k dispozici papírové nazouvací papuče a ubytovaní dostanou také papírové jednorázové povlečení a dvě hrubé deky. V noci tady bývá opravdu zima. Celý den jsme se těšili na to, až si dáme osvěžující sprchu a smyjeme ze sebe všechen ten pot, jenže omyl. Sprchy jsou zamčené a mimo provoz (nebo se možná jen tak tváří) a tak na všechny ubytované zbylo pouze jedno umyvadlo s ledovou vodou. Co naplat, jakous takous hygienu je třeba provést, tak se člověk spokojí s málem. 

V místní restauraci je možné si dát teplou večeři – na výběr je ze dvou druhů jídel a nechybí ani klasické polévky typu gulášová, čočková či zeleninová. Není to však nic levného, polévka vyjde na 4 eura, a pokud byste k ní chtěli krajíc chleba, tak za jeden dáte ještě další 1 euro. K pití si můžete objednat místní lahvové pivo, čaj, minerálku a také něco tvrdšího. Neodolali jsme a zkoušíme jejich místní pálenku. Panák z „materiny dušice“ byl dobrým večerníčkem, odebíráme se do pokoje a zamotaní do papírového prostěradla usínáme.

Zítra nás čeká poměrně náročný den. Naplánovaná je 28 km dlouhá procházka okořeněná výstupem na vrchol Kanjavec (2569 m). Ale o tom až příště.

- jap - 

Další články ze Slovinska:
Bled – kouzelný ostrov a středověký hrad
Slovinský kras – ráj pro milovníky jeskynního světa a dobrého vína
Malebné údolí Soča
Otočec – zámek jako z pohádky
Piran postavený v benátském stylu

Článek byl zobrazen 16 830 krát.