Milá Lublaň

Milá Lublaň

Na březích řeky Lublanice se rozkládá Lublaň – hlavní město Slovinska, které je se svými 271 tisíci obyvateli také městem největším. Je to velmi přívětivé a klidné město, jež s otevřenou náručí vítá turisty ze všech koutů světa, aby jim ukázalo své krásy, kterých má opravdu dostatek.

Lidé, kteří Ljubljanu neboli Lublaň navštívili, ji přirovnávají k Praze, ovšem bez davů lidí. Možná proto není Lublaň tak hektická a uspěchaná, ale vyzařuje z ní otevřenost, vřelost a útulnost. Ne nadarmo také získala své jméno, které v překladu do češtiny znamená „milá“.

Historie Lublaně sahá až do dob Římanů, kteří si vybrali toto místo, aby zde založili město Emona. V roce 452 však byla zpustošena nájezdy pod vedením hunského krále Attily. V 7. století se pak na pozůstatcích tohoto sídliště usadili Slované. Ve století jedenáctém se středověké město začíná objevovat ve spisech pod současným názvem Ljubljana. Přibližně o sto let později si hradní pahorek vybrali za své sídlo korutanští vévodové rodu Spanheimů a nedlouho nato, se poprvé objevuje německý název Leibach, nebo také Luwigana.

Autor: Maja & Marko

Po roce 1220 se pod hradem začalo rozrůstat město, které ve 13. století přešlo do vlastnictví kraňských vévodů. S příchodem roku 1335 zabrali panství Habsburkové, kteří zde panovali až do konce první světové války. Poté došlo ke vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Lublaň se stala hlavním městem Drávské bánoviny. Během 2. světové války byla metropole okupována italskými a německými oddíly, obehnána ostnatým drátem a mnoho lidí odvezeno do koncentračních táborů. Po válce byla Lublaň po dobu 45 let hlavním městem jedné z šesti členských republik Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Teprve po oddělení od Jugoslávie v roce 1991 a po vyhlášení samostatné republiky, může konečně Lublaň i celé Slovinsko ukazovat svou nezávislost po všech stránkách.

Současná Lublaň je kulturním, ekonomickým i historickým centrem země. Je však také centrem vzdělanosti, od roku 1919 zde funguje první státní univerzita s více než 40 000 studenty. O něco později, v roce 1937 byla založena také slovinská akademie věd SAZU – Slovenska akademija znanosti in umetnosti. V centru města se nacházejí všechny významné instituce, jako je Parlament, Hospodářská komora, Národní knihovna, Národní muzeum a divadlo, Opera, Filharmonie, Muzeum moderního umění, soukromé galerie i experimentální scény. Znakem města je okřídlený drak, kterého podle legendy skolil Jáson, když s argonauty bloudil v bažinaté oblasti okolo Lublaně.

Město v minulosti několikrát postihlo silné zemětřesení, po kterém muselo vždy dojít k rozsáhlé renovaci. Po zemětřesení v 16. století dostala Lublaň renesanční vzhled a po otřesech v roce 1895 pak získala nový neoklasicistní a secesní ráz. O architektonicky ucelený vzhled Lublaně se největší měrou zasloužil Jože Plečnik - slovinský architekt mezinárodního významu, který toto původně provinční městečko dokázal během třiceti let proměnit v sebevědomou metropoli.

Centrum města protíná jediný lublaňský bulvár Slovenska cesta (Slovinská třída), která obchází městské jádro. Nejznámějším náměstím Lublaně je Prešernov Trg, z něhož vedou tři mosty s názvem Tromostovje na proslulou lublaňskou tržnici. Jde o kamenný most z roku 1842 a dva mosty pro pěší, které Plečnik v roce 1931 umně sjednotil v jeden celek. Uprostřed náměstí stojí památník národního básníka France Prešenera, ale hlavní dominantou je především Františkánský barokní kostel ze 17. století. Z náměstí je rovněž pěkný pohled nahoru na kopec, na němž stojí Lublaňský hrad.

Autor: Maja & Marko

Hrad situovaný na kopečku Grič je bezesporu nejviditelnější městskou památkou a také znakem slovinského hlavního města. Pochází z roku 1144, ale jeho dnešní podoba spadá do století patnáctého. K hradnímu komplexu patří i pevnost vybudovaná na příkaz císaře Fridricha III. Hrad sloužil po dlouhou dobu jako vězení a v roce 1905 jej obec prodala. Návštěvníci si dnes mohou prohlédnout jednotlivé části hradu, komnaty a gotickou kapli svatého Jiří, jež byla vysvěcena v roce 1489. Vystoupit můžete také na hodinovou vyhlídkovou věž z roku 1848, ze které si vychutnáte fantastický výhled na lublaňské střechy, ale také Kamnické a Julské Alpy se zasněženými vrcholky.

V podhradí se pak rozkládá historické město s náměstím Pogačarjev trg a městskou tržnicí. Prolínají se zde všelijaké vůně, z nichž mnohým neodoláte a u kraňských sedláků si zakoupíte čerstvý chléb, pečivo, sýry, uzeniny, ovoce, zeleninu či houby. Na Pogačarově náměstí se tyčí katedrála sv. Mikuláše z roku 1708, který byla vybudována na místě dávného románského kostelíka, jehož pozůstatky jsou patrné napravo od hlavního vchodu. Katedrála se pyšní freskami od Giuglia Quaglia, který je věnoval svatému Mikuláši. Krásná jsou také jeho věhlasná vrata, která jsou skutečně nádherně zdobná a plná symboliky.

K nejkrásnějším barokním památkám města se řadí Arcibiskupský palác s arkádovým dvorem z roku 1695. Bohužel však není veřejnosti přístupný. Každého jistě upoutá i Zmajski Most (Dračí most), která se klene přes řeku Lublanici nedaleko Trojmostí. Most je totiž velmi nápadný svou nezvyklou, až nadpřirozenou výzdobou – na konci všech čtyř okrajů zábradlí sedí strašidelný drak. Dalším šperkem Lublaně je Mestni trg s radnicí z 15. století, která je sídlem městského parlamentu. Za zhlédnutí však stojí také kostel svatého Jakuba, Gruberův palác, rybářská čtvrť Krakovo s Římským domem, klášter Křižanke či památník Illyrie.

Autor: Nickster

Zajímavou stavbou je bezesporu také Nebotyčnik – česky mrakodrap, který byl ve své době nejvyšší stavbou a jediným mrakodrapem na celém Balkáně. Dnes už jej svou výškou předčily mnohé novější budovy, oproti kterým vypadá Nebotyčnik jako trpaslík. Přesto je unikátní pro svou architektonickou a uměleckou hodnotu.

Koho omrzí kulturní zajímavosti a památky města, může se vydat za turistikou do nedalekého pohoří Posavje, vyšplhat se na 676 metru vysokou horu Šmarna Gora s poutním kostelem Matky Boží, nebo prozkoumat výběžky Polhov Gradec. Lublaň poskytuje řadu možností vyžití a nudit se v ní rozhodně nebudete.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 10 396 krát.