Idrija

Idrija

Městečko Idrija se 7 tisíci obyvateli se nachází necelých 40 km od Lublaně ve Slovinsku. Idrija je větší město uprostřed řídce osídlené krasové krajiny a je obklopena horami vysokými 600 až 850 metrů. V minulosti si Idrija získala věhlas jako centrum paličkování krajek a byla známá jako hornické město, které za svůj rozkvět vděčilo rtuti.

Dřívější název Idria je odvozen z latinského hydrargyrum – rtuť. V Idriji se po dobu asi 500 let dobývala ruda rtuti, z níž se vyráběla kovová rtuť. Velké zisky z prodeje rtuti měli jak majitelé dolů, tak i panovník jako pronajímatel ložiska a v pozdějších dobách stát jako vlastník dolů i ložiska.

Roku 1533 byl nad dnešním městem postaven renesanční zámek Gewerkenegg se svými kulatými rohovými věžemi. Nikdy v něm nebydlela šlechta, nýbrž ředitelé a správci rtuťových dolů. Jelikož stavba vznikla na základě rozhodnutí vedení dolu, které zde sídlilo až do 19. století, mluví se dodnes o hornickém hradu (Rudniški grad). V městském muzeu v hradu jsou zdokumentovány dějiny těžby rtuti a paličkování. Kromě toho se zde také nachází dokumentace o partyzánské nemocnici sv. Pavla.

V 16. století byla idrijská rtuť exportována přes Benátky do Levantu, později do Německa (Augsburgu) a Holandska a odtud do Mexika a Peru. Idrijské doly kryly po dlouhou dobu kromě jiného i veškerou spotřebu rtuti v habsburské rakouské monarchii, přičemž největší rozkvět zaznamenaly v 18. století.

Ve staré části města Idrija se nachází vchod do Antoniovy šachty – nejstarší štoly, která byla kolem roku 1500 vyražena ve skále. Multimediální show přibližuje dějiny hornictví a za ním následuje sestup do podzemního světa v ochranném plášti a přilbě. Prohlídka vede kolem podzemní kaple svaté Trojice, která je jediná tohoto druhu ve Slovinsku. Gotický kostel svaté Trojice, později doplněný o barokní prvky s hornickými motivy ve skleněných okenních výplních se zabudovaným hornickým kahanem, stojí přímo v místech prvního naleziště rtuti v Idriji.

Již roku 1770 si Idrija pořídila své vlastní divadlo a měla také nejlépe organizované zdravotnictví v celém Kraňsku. Tehdejší pracovní podmínky horníků byly velmi špatné, neboť rtuť je zdraví velice škodlivá látka, která ničí nervovou soustavu. Proto byl u Idrije otevřen ústav pro nervově choré – největší v oblasti jižně od Alp.

Zatímco se muži seznamovali s taji metalurgie, vznikla pro ženy roku 1876 škola paličkování krajek, protože vývoz této jemné tkaniny měl vylepšit rozpočty dělnických rodin. Ještě dnes je pro mnohé rodiny umění paličkování základem jejich existence.

Festival paličkovaných krajek v srpnu (Čipkarski Festival) patří k vůbec největším turistickým atrakcím ve městě. Více než 400 stále aktivních krajkářek zde v průběhu festivalu představuje své umění. Vrcholem je jejich nedělní soutěž v paličkování na náměstí. Místní lidová kultura zde ožívá také vždy o masopustu maškarním průvodem zvaným Laufaria, kdy se obyvatelé nedalekého Cerkna zahalují vyřezávanými dřevěnými maskami a vyhánějí tak zimu.

Vodní kolo na Josefově šachtě s průměrem přes 13 metrů je největší dřevěné vodní kolo v Evropě. Vodní kolo ve slovinštině Idrijska kamšt čerpalo vodu z více než 280 metrů hluboké Josefovy šachty v letech 1790 až 1948. Hnacím pohonem kola byla místní říčka Idrijca, která byla ke kolu přiváděna 3,5 km dlouhým kanálem.

Severozápadním směrem od Idrije ve vzdálenosti 14 km leží krasová náhorní plošina Vojsko. Od června 1944 do konce války byla na tomto území schovaná partyzány provozovaná Tiskárna Slovinsko, která se zachovala a je možné si ji prohlédnout v době od 15. 4. do 15. 10. od 9 do 16 hodin. Prohlídka je možná za nízkou cenu, přitom s velice fundovaným doprovodem. Můžete se na to zeptat v Idriji v Informačním centru.