Izola

Izola

Izola bývá často označováno jako perla slovinského pobřeží Jadranského moře. Přístavní městečko Izola může někomu připomínat Benátky. Izola je původně ostrovem, který se postupem času spojil s pevninou. Město je půvabné zejména úzkými křivolakými uličkami s řadou dvorků. Na západním okraji města budete zaujati malebným přístavem. Jeho historické jádro je stěsnáno na malebném poloostrůvku.

Město už v 6. století osídlili uprchlíci z Aquileie. Od 13. století byla obec součástí Benátské republiky (do r. 1797 – zánik republiky). Teprve v 19. století byl ostrov spojen s pevninou, kde se staví nové čtvrtě.

Izola s počtem obyvatel něco přes 10 tisíc je podstatně menší než Koper (asi 7 km severozápadně), je ale často zmiňována spolu se sousedním městem. Stejně jako tam, i tady je totiž starší část města postavena na ostrově – „izola“ – a s pevninou je spojena ostrohem. V noci je tu otevřeno několik klubů a diskoték.

Před Izolou se rozprostírá otevřené Jadranské moře, které nabízí příjemné koupání při letních teplotách vody mezi 22 - 26 °C. Izolská městská pláž je dobře udržovaná a je pro turisty bezplatná. Ve vzdálenosti asi 50 m od moře přechází pláž do starého borového lesa, který nabízí příjemný chládek k odpočinku a zároveň poskytuje nádherný pohled na moře.

Městečko upoutává svou dochovanou urbanistickou strukturou. Rybolov tu dodnes hraje velkou roli v obživě místních obyvatel. V dřívějších dobách se zde lidé živili hlavně rybolovem. Dnes zde stojí loděnice a továrna na zpracování ryb. Nejvíce památek je kolem starého přístavu u Velkého náměstí (Veliki trg).

Stojí tu radnice (Mestana hiša) z 16. století, za ní v uličkách palác Manzioliů z roku 1470 a renesanční palác Lovisato ze století 16. Jestliže se vydáte z Velkého náměstí ke kostelu sv. Maura, projdete podél barokního paláce rodiny Besenghi degli Ughi postaveného v letech 1775 – 1781. Dnes je zde hudební škola a Italská společnost. Kostel sv. Maura pochází původně z roku 1547, ale byl několikrát přestavován.  Uvnitř naleznete vzácné obrazy italských mistrů. Za nejcennější kostelní poklad je pokládána monstrance z roku 1444, která je uchovávána v sakristii.

U nadšeného sběratele pana Miheliče je možné obdivovat muzeum železnice, jednu z největších krajin dětské železnice v Evropě s miniaturními lokomotivami a vagony, nádražími a zastávkami (Razstava Parenzaana, ulica Alme Vivode 3).

Na severozápadní části poloostrova je pěkný park, na nějž navazuje volně přístupná městská pláž. Bohatá historie rybaření se odráží ve výborné kuchyni plné plodů moře. Skvělá jídla si můžete vychutnat v příjemných restauracích s výhledem na přístav plný malých bárek a jachet a na vlnící se moře. Svoji velkou tradici má také olivový olej a skvělá vína.